Firewalking na vlastní kůži

Zbav se svých strachů a omezení. Proměň je v energii… Psal jsem na stránky Firewalkingu, které jsem připravoval. Jaké máš v sobě strachy Petře? Není čas s nimi zatočit? Proč ne zrovna teď? Jak to dopadlo? Pokračuj ve čtení.

Procházel jsem si obdobím, kdy jsem se cítil zaseknutý. Nové výzvy pro mě byly jenom ve finále spousta práce, která mě sice bavila, jen nepřinášela to, co jsem chtěl. Sice se mi povedlo (v součinnosti s kolegy) během 2 měsíců naplnit 3 akce celkem cca 1200 lidmi. Vytvořil jsem spoustu prodejních stránek a odeslal desítky e-mailů, které rozdýchaly sice velkou, ale dlouho neobesílanou databázi k pěkným číslům. Jen to pořád nebylo ono.

Chce to změnu Petře. Velkou. Na cos ve svém životě zapomněl? Dříve sis ho více užíval, radoval se, byl v centru dění čehokoliv. Tvořil nové projekty, experimentoval. Kam se to ztratilo?

Strach. Nechal jsem se paralyzovat. Strachy, kterým jsem se dříve smál, když jsem je viděl u jiných, protože všechno, co jsem v životě kdy dělal byla prostě brnkačka…

“Co si o mně budou myslet, když už budu dělat semináře?” (totálně absurdní, po tom, co se jimi 16 let živím). “Co když na ně nikdo nepřijde?” (jako by se to snad někdy stalo). “Nejsem dost dobrý na koučování či mentoring” (a proto ho dělám 8 let všude, kde se hnu). “Co když si tím nevydělám na živobytí” (a tys snad někdy strádal Petře?). “Co když to bude připadat lidem drahé” (2000 za hodinu masáže nebo 5000 za marketingovou konzultaci – s tím jsi  byl vždy v pohodě)…

Znovu si všechno uvědomit, nepřišlo jen tak. Musel jsem si kvůli tomu projít ohněm. A to doslova…

Jak to probíhal Firewalking?

Podobnými akcemi jsem si prošel už několikrát pod vedením různých lidí. Za všechny můžu jmenovat například tréninky Andyho Winsona, o kterém jsem psal zde nebo Marka Dzirasy. Každá z nich s sebou nesla jiný náboj, energii, know how i přístup.

Firewalking - bubny

Jiří Vokáč Čmolík je skvělý showman. Zároveň dokáže s lidmi pěkně zacvičit a nebojí se jim pořádně naložit.  

V krátké teorii jsme se seznámili, jak to se strachy je. Jak můžeme svůj život proměnit, když je uvolníme. Rovnou jsme šli na bubnování – Drum circle. Celá místnost se naplnila zvukem bubnů, perkusí či bubnovacích trubek. Krásně jsme se jako celá skupina sladili, protože nás pro ten den čekal stejný záměr. Zatočit s největšími brzdami v našem životě.

Zajímavým okamžikem pro mě bylo lehnout si do kruhu, do kterého proudila energie z bubnů. Neskutečně  jsem cítil divokost a sílu. Hlavou se mi honily představy pobíhajících bizonů a šelem, které ve mně evokovaly bubny. Jako při nějakém prastarém šamanském rituálu v divoké přírodě.

Jakmile skončilo bubnování přišla imaginace (vizualizace). Pro mě jeden z nejsilnějších okamžiků dne. Během ní nás Jirka provedl setkáním s naším vnitřním strachem, kterému jsme dali “pápá” a znovu v sobě nakopli svou kreativitu a tvořivost. Jirka to s imaginacemi opravdu umí. Zažil jsem jich několik při jeho webitacích. Tato byla pro mě živá, silná, očisťující. Cítil jsem, že vlastně nic víc už není potřeba.

Firewalking- oheň

Abychom se všeho definitivně zbavili, měli jsme si sepsat všechny své strachy. Papír se mi zaplnil velice rychle. Na jeho druhou část jsme si měli vypsat, co všechno místo nich chceme v životě mít. Tady mi jeden papír nestačil.

První papír jsme obřadně spálili v připravované hranici a ten druhý jsme si mohli nechat poslat za rok. Abychom si při pohledu na uplynulý rok mohli říci, jak se nám vše splnilo.

Zapálením hranice a odevzdáním svých strachů ohni skončila klidnější část. Po návratu do místnosti nás čekaly další výzvy. Ocelové tyče, střepy a dřevěné desky. Každá z těchto překážek znamenala symbolicky překonání strachů, jež se pojí s našimi výzvami.

Střepy jsou prvním krokem do neznáma. Mohl by být bolestivý, pokud mu nedáme maximální fokus. Deska představovala překážku, za kterou se skrývá kýžený výsledek. Cíl. Podobně to je i s tyčí, jíž jsme ohýbali jednou z nejcitlivějších částí těla. Krční jamkou.

Firewalk - střepy

Samotný přechod po ohni byl už pro mě “třešničkou na dortu”. Jirka nám ukázal pyrometrem, že cca 4 metry dlouhý chodník z žhavých uhlíků má něco kolem 600 stupňů Celsia.

Přechodu nepředcházely žádné speciální rituály, navození transu, představa, že jdeme sněhem nebo něco podobného (jak jsem si zažil v minulosti jinde). Prostě víš, že jdeš do ohně a víš, že to dáš. S maximální úctou k ohni i sobě samému.

První přechod byl pro mě “vždyť už jsi přes oheň šel, o nic nejde” – přesto s “a co když…”. Prošel jsem v pohodě a na konci si zakřičel ve vítězném gestu. Druhý a třetí přechod byl pro mě jako stvrzení toho prvního. Při osmém přechodu jsem si říkal: “to je brnkačka, tak bych mohl chodit pořád”… Devátý přechod byl už jenom: “tss… oheň mi vlastně nemůže nic udělat” a respekt před ním byl ten tam.

Byly tam zrovna nahozené čerstvé uhlíky, nakročil jsem s tím, že “prostě pohoda” a asi v půlce jsem cítil, že mě něco na noze zapálilo. Probral jsem se a uvědomil si, že přeci jdu ohněm! V tu ránu byl zpátky maximální fokus a respekt.

Desátý přechod už jsem znovu šel s maximální pokorou, fokusem a respektem.

Co mi oheň firewalking přinesl?

Už je to téměř měsíc, co jsem si ohněm prošel. Jak Jirka říkal: “všechno má zpoždění ve hmotě”, takže první dny jsem měl jenom pocit, jako bych otevřel špunt a všechno negativní, co se ve mně nahromadilo, šlo pomalu pryč. Únava, letargie, očista.

Po pár týdnech proměna. Znovu jsem začal s činnostmi, které jsem dlouho odkládal – nové projekty, vlastní stránky, blog, cvičení, experimenty. Čím dál více se vracím ke “starému Petrovi”, který není sešněrovaný tím, co od něj druzí chtějí nebo očekávají.

Fokus jsem si přenesl do každé aktivity, kterou teď dělám (takže jedna jediná věc v jednu chvíli, žádný multitasking).

Je pro mě mnohem snazší mít nadhled nad spoustou nových událostí, činností, výzev. Jako by se opravdu nebylo čeho bát.

Jako bych opravdu všechny své strachy spálil v ohni a teď jen sleduji, jak se plní vše vypsané v papíře se sny a přáními. Samozřejmě, že by se nestalo nic, kdybych jen tak seděl a čekal. Všemu je třeba jít naproti. Bez akce prostě nic není.

Co ty? Jak se zbavuješ svých strachů?

Petr Popek
Trenér, kouč, motivátor, marketingový specialista. Jeho snem a posláním je měnit lidem životy. "Žij svůj sen" je čím se sám řídí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *