Nemůžu v noci spát…

Je to už nějaký čas, co se tady na mém blogu objevil poslední článek. Čím to, říkáte si? Petr už nemá o čem psát? Opak je pravdou. Kdo mě sleduje na Facebooku to ví.

Každý týden mě napadá, o čem vám musím napsat. Co mi pomohlo, inspirovalo mě, posunulo mě dál. Ať už jsou to knihy, které mi v lecčems otevřely oči, semináře, setkání nebo mé vlastní aktivity.

Mezi knihy patři například Akta budoucnosti. Ta mi ukázala nejen to, že by budoucnost by opravdu mohla vypadat tak, jak si ji přestavuji (společnost lidí, kteří si navzájem pomáhají, jsou čistí, autentičtí a spojení s přírodou).

Není to stěžejní myšlenka knihy, ale náznaky k tomu vedoucí se linou celou knihou. Navíc kniha už má nějaký ten rok za sebou a některé věci, o kterých futurolog Richard Watson píše jako o “mohlo by se stát” se už opravdu dějí. Například to, že lidé od online komunikace přecházejí zpět do offline setkávání a mnohem víc je doporučení než reklama.

Proč jedničkáři pracují pro trojkaře a dvojkaři pro státní zprávu od tvůrce knihy “Chudý táta a bohatý táta” Roberta Kiosakiho mi ukázala, jak funguje tento svět po stránce ekonomické a proč to, na co všichni plivou jako na kapitalismus, kapitalismem vůbec není. Knihu Chudý táta a bohatý táta jsem četl dobrých 15 let zpět. Tato nová ale krásně zapadá do dnešní doby už tím, že všechny principy ukazuje na realitě USA posledních 2 let. Ve vládě, ekonomice, podnikání, bankách, školách.

Proč jedničkáři pracují pro trojkaře

Proč jedničkáři pracují pro trojkaře

Kapitola, ve které Robert píše, že spoustu firem nevedou kapitalisté, ale manažeři, kteří vyšli z vysokých škol ekonomických (MBA), kteři místo aby byli lídry a vedli lidi za svou vizí, řídí “lidské zdroje” za vidinou peněz mi úplně seděla na dění v mém blízkém okolí.

Takto vedená firma pak dopadá tak, že když se “vyčerpá lidský zdroj” rozuměj člověk vyhoří, je nahrazen jiným. Kolikrát je nahrazen (kontraproduktivně) i tehdy, když si uvědomí svou hodnotu a řekne si o ni.

Pravý kapitalista si hýčká lidi, se kterými spolupracuje (můj děda pracoval u Bati a vyprávěl mi, co pro ně všechno udělal – vesničky kolem firmy, vzdělávání…). Zaměstnanci jsou pak loajální a dýchají pro firmu.

Dnes, jsou někteří zaměstnanci motivováni strachem: “Ok, tak si běž, na tvé místo čekají tři další” který šíří manažeři bez nadhledu a vize. Jednoduše si neuvědomují, že každý nový zaměstnanec po dobu svého zapracování, které je cca půl roku je téměř neproduktivní a že zapracování a vzdělání nového zaměstnance stojí čas a energii minimálně jednoho dalšího. Zaměstnanci pak neproduktivní a vlastně jednou nohou pořád z firmy. Pracují jenom pro peníze, chybí jim vášeň, drive, naplnění.

Tato kniha mě přivedla ke dvěma zásadním myšlenkám:

1) opravdu musíš mít vlastní firmu, ve které si lidé budou sebe navzájem vážit a pracovat spolu, protože se doplňují

2) je třeba zvýšit finanční gramotnost v naší zemi.

Hra cashflow

Hra Cashflow 101

Nemyslím tím umět pracovat s finančními produkty a znát je, jako jsem učil v minulosti, když jsem ještě zapracovával nováčky ve finančně – poradenské firmě či zpracovával klientská portfolia. Ale naučit je, co je to aktivní příjem, co je pasivní příjem a jak si vybudovat finanční svobodu a nezávislost.

Když jsem si pak zahrál hru Cashflow 101 stejného autora, další myšlenka byla na světě “Cashflow klub”. Lidé, kteří nejen, že budou hrát tuto hru, budou se i vzdělávání ve finanční gramotnosti a pomocí seminářů a školení. Naučí se, jak si budovat pasivní příjem, jakými nástroji na našem trhu a začnou už s málem.

Stačilo se o této myšlence jenom zmínit a začali se ke mě přidávat osoby, které napadlo něco podobného a nevěděli, jak to uchopit, uvést v život. Nehledě na to, že Cashflow klubů, kde jejich účastníci pouze hrají hru je spousta a v řadě z nich mám své známé, se kterými se mohu na projektu spojit.

Knihy Marka Dzirasy: 21 dnů a Cesty poznání s autorovým a spisovatelčiným autogramem

Knihy Marka Dzirasy: 21 dnů a Cesty poznání s autorovým a spisovatelčiným autogramem

Další inspirací jsou semináře a setkání, kterých jsem se v nedávné době účastnil. Ať už to byl křest knihy Marka Dzirasy Cesty poznání nebo Tělo jako důkaz Andyho Winsona.

Proč tedy nemůžu spát?

Vždy, když uléhám do postele, tak mi chodí vize, co všechno bych měl ještě udělat, aby byli lidé kolem mě šťastnější. Koho musím oslovit, s kým se spojit, komu napsat. V srdci se mi zažehl plamen, které mi jako pochodeň ukazuje cestu. Přihrává do cesty lidi, kteří se se mnou spojují a pomáhají mi a usnadňují mi práci. Tahle vášeň mě nenechá usnout, dokud neudělám alespoň část toho, co mě napadlo. Stejně je je tomu taky teď. Je 4:47 a já dopisuji tento článek.

Jaká je vlastně pointa tohoto článku? Někteří z vás nemohou spát, protože se děsí toho,co bude zítra. Bude práce stejně nudná? Budu si připadat stejně zbytečně? Bude se po mě zase vozit šéf? Jak se na mě budou lidé koukat, když udělám to nebo ono?

Já nemohu spát, protože vím, že chci pomoci spoustě lidem a v životě jsem už promrhal spoustu času právě myšlenkami, výše.

Přeji vám, abyste si i vy našli své životní poslaní, svou vizi. To, za čím chcete v životě kráčet. Co je tou mou? Pomáhat lidem žít jejich sny. A vesmír mi ukazuje, jak na to.

Petr Popek

Petr Popek

Petr Popek
Trenér, kouč, motivátor, marketingový specialista. Jeho snem a posláním je měnit lidem životy. "Žij svůj sen" je čím se sám řídí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *