Jsem přeučený introvert

“Co je to za nesmysl!” říkáš si? Introverze a extroverze je osobnostní rys a ten se nedá naučit. Máš pravdu. Dá se ale naučit vystoupit ze své komfortní zóny a jako extrovert se chovat. Ukážu   ti to na svém příběhu.

Když jsem byl malý, byl jsem živé dítě. O všechno jsem se zajímal a všude mě bylo plno. I přesto všechno, byly mou největší zálibou knihy. Už před nástupem na základní školu jsem jich přečetl několik desítek.

Knihy jsem četl úplně všude. V posteli, na záchodě, kdekoliv. Nejradši jsem si nabalil batůžek a vyrazil s nimi k vodě nebo do lesa. V lese jsem si pak sedl na strom a četl si celé hodiny.

Stejně tak jsem na základní škole miloval dlouhé procházky se psem. Nejprve sousedovic jezevčíkem, později naším vlastním. Kdo mě zná, tak mu to nějak nesedí s osobou, která chodí po střepech před 4000 lidmi (Neurorestart – živě), před stovkami lidí hovoří na konferencích (Konfetence NetDirect, Veletrh řešení…), vede vlastní školení, networkingové aktivity, všude musí být vidět, každého zná… K tomu všemu jsem se musel dopracovat.

Konference NetDirect

Začalo to už na základní škole, když jsem byl vybrán, tenkrát jako malá Jiskřička (to byly časy :)) abych přednášel básničku na nějakých oslavách VŘSR. Jednoduše jsem byl jeden z mála, který neuměl říkat ne. A taky jsem některé věci bral jako výzvu. Jak to tenkrát dopadlo si moc nepamatuji. Bylo mi tenkrát 8 let.

Později jsem začal chodit do sboru. Pořád ještě na základní škole. Zpívání mě bavilo (hlavně v koupelně) a taky na koncertech Jarka Nohavicy. Přiznám se, že jsem to tenkrát udělal jenom kvůli nějaké slečně, co tam chodila s námi. Nějak jsem si ale neuvědomil, že součástí aktivit sboru je vystoupení na “Vítání občánků”. Zpívali jsme tam “Vyletěla holubička” jako kánon a to jenom v “mužském osazenstvu” (byla to tak 5. třída). Hromada lidí, plačící děti. Pořádný výlet mimo komfortní zónu.

Časem mě výlety mimo komfortní zónu bavily čím dál více. Líbilo se mi mít na chvíli na sobě pozornost. Tak jsem hrál divadlo (one man show) pro malou skupinku fandů. Na jednom táboře jsem zinscenoval krátký vtip do asi 5 minutového představení, kde jsem hrál všechny postavy a účastníkům se tak líbil, že jej po mě chtěli hrát pořád dokola (to už se mi zas tak nelíbilo).

Na střední škole to bylo kromě jiného moje DJování. Hrál jsem na diskotéce pro náctileté. Zaskakoval jsem za svého kamaráda. Když jsem začínal, tak jsem se schovával na pódiu za DJský pult za plentou. Měl jsem obrovský strach, jestli se účastníkům bude můj výběr hudby líbit. Jestli nebudou pískat, bučet, křičet fuj… Tancovali jak o život.

Introvert v akci

Přestal jsem se schovávat za plentu pult si vystavil na pódiu a udělal ze svého hraní show. Později mě kromě toho, že si chodili pro písničky na přání začali tahat na parket. Tím začala můj další výlet mimo komfortní zónu – tanec.

Tím ještě nemyslím zouk, o kterém píšu zde. Bylo to spíš takové zběsilé poskakování na parketu. Synchronizovat ruce a nohy tak, aby to nevypadalo jako tanec Svatého Víta bylo pro mě nebylo zrovna jednoduché. Nikdy jsem nebyl extra pohybově nadaný. Byl jsem rád, že jsem se se naučil hýbat nohama tak nějak trochu do rytmu. Nechci radši ani vědět, jak to vypadalo jenom vím, že jsem si připadal více jako stroj, než abych si tanec užíval.

Časem jsem se uvolnil a začal si s hudbou hrát a unášet se rytmem (tenkrát jsem ulítal na The Prodigy, časem to byl rock, pop, hip-hop). Prostě jsem si užíval pohybu ve spojení s hudbou.

Tanec, pohyb

Co bylo v tu chvíli důležité? Tančit sám pro sebe. Nekoukat na okolí dělat, že tam nikdo není. Nikdy jsem moc neholdoval alkoholu, takže jsem na rockotékách a diskotékách řádil plně při vědomí. Časem jsem byl ten, kdo plnil parket lidmi. Jednoduše když začali hrát něco pěkného, tak jsem chytil pár holek a začal blbnout, časem se přidali ostatní. Výlet mimo komfortní zónu.

Stejně jako k DJování jsem se jako slepý k houslím dostal k vedení školení, seminářů. Kamarád, co učil na Univerzitě třetího věku dědoušky a babičky základy práce s počítačem byl po těžkém úrazu a poprosil mě, zda bych to nezkusil. “To je výzva” byla pro mě odpověď téměř na všechno, navíc jsem se vždy chtěl zavděčit.

Začal jsem tedy ve 3. ročníku na vysoké škole přednášet před cca 40 dědoušky a babičkami, většinou s vysokoškolským titulem (já sám jsem jim nesměl prozradit, že ještě nejsem Ing.).

Klepala se mi kolena, třásl se mi hlas, každou chvíli jsem si myslel, že omdlím, pil jsem jednu skleničku vody za druhou a neskutečně se potil. Účastníci si toho nejspíš nevšimli nebo to pro ně nebylo tak podstatné, protože jsem měl velký úspěch. Nezískal jsem si ho ale tím, že bych nějak výjimečně znal práci s počítačem.

Tady je tajemství mého lektorského úspěchu

  1.  Každého z účastníků jsem se na začátku zeptal na to, co je zač a co jej vede k tomu, se učit s počítačem (těm lidem bylo mezi 60 – 90).
  2.  Každého jméno jsem si zapamatoval a oslovoval jsem je během výuky jménem
  3. Povídal jsem si s nimi v čase přestávek o nich samotných. Jako introvert jsem dobrý posluchač.
  4. Při výuce jsem používal příklady z jejich vlastního života
  5. Vždy jsem se usmíval, byl milý, zdvořilý a vstřícný

Mohl bych vám tu psát dál, jak jsem dostal za úkol vést tým lidí. Jak jsem jako obchodník obvolával “studené kontakty” a časem se vypracoval na takovou úroveň úspěchu sjednání schůzky, že jsem tuto aktivitu učil. Jak jsem začal vést networkingová setkání. Se svou partnerkou na pódiu před 100 lidmi předváděl, jak se milovat…

Překonávání komfortní zóny

Všechno to má společné následující

  1. Vždy jsem musel překonat svůj strach, ostych, nechuť – vystoupit z komfortní zóny
  2. Vždy jsem se musel pro to naučit něco nového
  3. Vždy jsem v tom musel najít své proč
  4. Vždy jsem v tom chtěl být sám sebou

I ty se můžeš naučit komunikovat s lidmi tak, abys působil extrovertně a vytěžil z toho pro sebe maximum. Doporučuji číst knihy nebo poslouchat nahrávky Dale Carnegieho. Stěžejní publikací je “Jak získávat přátele a působit a lidi”. Chodit na networkingová setkání a tam se aktivně bavit s lidmi. Snažit se je poznat. Pokud jsi introvert jako já, umíš skvěle naslouchat. Využij toho. Pokud neumíš vystupovat před lidmi, zjisti, zda v tvém městě nebo okolí nepůsobí klub Toastmasters. Můžeš se tam naučit zdokonalovat právě prezentační dovednosti.

Zmínil jsem i tanec, který ti může pomoci jak zvýšit sebevědomí, tak i překonat spoustu strachů. Jak mi pomohl zouk jsem psal v článku zde. Ty si můžeš najít jiný tanec nebo jinou aktivitu, se kterou vystoupíš před lidi.

Jednou z cest pro tebe může být tento online kurz. I přesto, že se tváří jako seznamování pro mladé, naučí tě, jak se bavit s lidmi, budovat a kultivovat vztahy.

Jakmile jednou vystoupíš z komfortní zóny a začneš dělat něco, čeho ses obával, stane se to tvou novou komfortní zónou. Podruhé už nebudeš muset překonávat takový strach. Budeš si moci dovolit více. To neznamená, že strach zmizí. Prostě bude jenom čím dál menší.

Je to jako s prvním skokem padákem například. Vystoupáš nad oblaka. Vidíš pod sebou malé domečky, malé letiště, lidi jako mravence. Máš obrovský strach, říkáš si “co jsem si to na sebe vymyslel”. Panika, stažený žaludek, sucho v ústech. Uděláš první krok do neznáma. Roztáhne se ti padák a ty letíš – pocit blaženosti, svobody. “Dokázal jsem to!” Na druhý skok už se těšíš.

Jaká výzvy jsi překonával ty? Kde ses ty potýkal se svou komfortní zónou?

Petr Popek
Trenér, kouč, motivátor, marketingový specialista. Jeho snem a posláním je měnit lidem životy. "Žij svůj sen" je čím se sám řídí.
Komentáře
  1. xmart napsal:

    Díky za inspiraci. Na networkingová setkání již nějakou dobu chodím, s tancem jsem na tom podobně jako Ty na začátku. Věřím, že výcvik v klubu Toastmasters, by mi velmi prospěl. Již jsem o tom také uvažoval, jen nevím kam to nacpat do svého rozvrhu. Práce, rozjízdění podnikání, abych byl koknečně finančně svobodný a 2 děti k tomu – do takového rozvrhu se již něco dalšího obtížně přidává.

    • Petr Popek napsal:

      Networkingová setkání rozhodně doporučuji. Kromě toho, že to zvýší povědomí o vaší značce/osobě/firmě si tím i procvičíte prezentaci sebe či svého produktu. Jednoduché a účinné získávání sféry vlivu. Pomůže to akcelerovat zvláště začinající podnikání.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *