Projekce, aneb podle sebe soudím tebe

Nedávno jsem byl svědkem několika příběhů, které měly společného jmenovatele.

Příběh první

“Taky Tě štvu tak, jako ty mě?”, řekla mi Bára. Jedna z účastnic semináře, kde jsem facilitoval, téměř před jeho koncem. “Ne, dosud jsi mi byla sympatická…”. A bylo to tak. Líbily se mi její výrazné černé brýle, které snad nikdy nesundala. Její živost a hravost při tanci. Úsměv, který vysílala na všechny strany.

Vysypala na mě svou verzi příběhu se mnou. Věci, které ji na mě dosud dráždily. Zaraženě jsem seděl a nevěděl, co říct. Ty věci se mnou neměly nic společného. Řekl jsem ji tedy svou verzi, ze které byla překvapená. Náš vztah se změnil a zbytek večera jsme si otevřeně povídali. Bylo to příjemné a inspirující. Kdyby přišla dříve, mohli jsme takto povídat už dávno.

Příběh druhý

Lektor semináře intuitivně dával lidi do skupinek pro masáže tak, aby to prospělo všem členům ve skupince. Jako facilitátor semináře jsem se najednou ocitl ve skupině dvou lidí, se kterými jsem dosud nebyl v kontaktu. Měli jsme se seznámit a říci si své hranice, zároveň co nám v masáži dělá dobře. “Vím, že by sis mě pro masáž nevybral.”, řekla jedna z osob ze skupinky. Říkejme ji třeba Petra. “Proč si to myslíš Petro?” já na to. “Nejsi můj typ, takže já bych si tě nevybrala. Určitě to máš taky tak.”

“Ne, opravdu nemám.” Miluji kontakt. V případě, že mám chuť dávat masáž, tak nekoukám na to, komu. Pověděl jsem ji svůj pohled na věc. Stejně tak zkušenosti s více než 1000 klienty, které mi k němu pomohly. Malinko se uklidnila a uvolnila.

Projekce

Příběh třetí

“Ta SMS byla poslední kapka, moc znám takové situace, dělal jsem to taky. Když se mi nechtělo pracovat, našel jsem si nějakou výmluvu. Jako že je mi špatně nebo něco podobného.” V té chvíli se mi chtělo křičet vzteky, protože mě tvrzení kolegy zraňovalo, a zároveň brečet nepochopením.

Pracoval jsem na kampani, ve které většina práce byla na mých bedrech. Kampaň nikdo pořádně neřídil. Většina věcí se děla chaoticky. Měl jsem pocit, že kolega, který vše vede se podobné projekty teprve učí organizovat. Jednotlivé kroky byly nesousledné. Termíny existovaly pouze pro finální uvedení jednoho z produktů na trh. Jsem zvyklý si vše rozvrhnout, naplánovat a zorganizovat tak, abych na každou část své práce měl dostatek času a prostoru. Tady se průběžně pracovalo na více projektech. V každém jsem měl nějakou roli. S “zítra točíme, připrav se” nebo “připrav na příští týden podklady pro videa…” se v mém plánu moc nepočítalo.

Byl sem přetížený, vyčerpaný. Už několik týdnů mi tělo vypovídalo službu. Horečky střídala zimnice. Trpěl jsem únavou a zároveň jsem nemohl spát. Do toho jsem ještě dostal průjem, takže jsem jedl minimálně. Protože mě práce na každé z částí projektu bavila a naplňovala, nedokázal jsem říci na nic ne. Ano, byla to velká chyba.

Když mi bylo malinko lépe, rozhodl jsem se, že dokončím část projektu v dohodnutém termínu. S prvním jídlem, kterým jsem chtěl načerpat síly se dostavil další průjem. Zprávou jsem o tom informoval kolegu. A tím náš příběh začal…

Pár dní na to bylo setkání týmu. Tam se se mnou rozloučili. Vysvětloval jsem kolegům, kteří se mnou ukončili spolupráci pro mou “neschopnost”, svůj aktuální stav. A taky, jak jsem se do něj dostal. “To jsou výmluvy, moc dobře to znám, dělal jsem to taky tak, když se mi nechtělo nic dělat” byla reakce jednoho z nich a vysypal z rukávu své “důkazy”, podporující jeho verzi. “Já nejsem ty” řekl jsem rezignovaně a mlčel. Nemělo cenu dál něco říkat.

Co mají příběhy společného?

“Podle sebe soudím tebe” říká jedno pořekadlo. A bohužel tomu tak je. Projektováním svých zkušeností a pohledů na jiné lidi jim nasazuji masky, které oni sami nemají. Ať už do nich projektuji svou vlastní zkušenost sám se sebou nebo jinými lidmi.

Tím, že si je zasadím do škatulky, která odpovídá mému příběhu jim kolikrát přisoudím své vlastní vlastnosti či schopnosti. Případně vlastnosti podobného člověka z minulosti. Napasuji je do příběhů, které se nestaly. To vše ovlivňuje přístup k dané osobě. Příběhy v mé hlavě se často nepotkávají s realitou tam venku.

Jak z toho ven?

1) Uvědomění

Jakmile se dostanu do situace, ve které mám tendenci někoho soudit či posuzovat na základě své zkušenosti, stačí si říci: “Opravdu to spolu souvisí?”. Už samotné uvědomění si toho, co dělám může celou situaci proměnit. Stačí se zastavit. Vybavit si onen příběh se sebou či jinou osobou a říci si: “tohle je jiná situace, jiný člověk…”. Hledáme pak důkazy pro náš čistý pohled na tuto osobu.

Naše mysl je totiž záludná. Kam dáváme fokus, to více vnímáme.

Příklad: chceš si koupit červené auto a najednou máš pocit, že všechna auta kolem tebe jsou červená. Pokud to změníš na žlutá uvidíš kolem jen žlutá auta.

To samé je i s příběhy. Jakmile se chytneš příběhu, že je třeba druhý člověk lhář, začínají ti přicházet důkazy pro tuto verzi. V případě, že jej změníš, začnou ti přicházet důkazy pro novou verzi příběhu.

2) Vyvaruj se falešných domněnek

Falešné domněnky jsou nejčastějším neduhem komunikace dnešní doby. Proto se jim v knize “Čtyři dohody” věnuje celá jedna velká kapitola. Ano, předjímání může být někdy pro nás pohodlnější. Vím, co chceš říci, ještě před tím, než jsi to řekl. Vím, jaký jsi, protože znám osoby, jako jsi ty. Tím pro nás kolikrát komunikace s danou osobou končí. Protože od chvíle, kdy jsme si udělali tuto domněnku už se bavíme s ní. Ne s danou osobou.

kniha-ctyri-dohody

3) Komunikace

V případě, že sis udělal nějaký příběh s jinou osobou, zjisti, jestli je pravdivý a opravdu s ní souvisí. Stačí se zeptat, jako třeba Bára v prvním příběhu. Lepší variantou by v tomto případě bylo přistoupit k dané osobě a poznat ji bez ohledu na svůj příběh. Čím pravdivěji otevřeněji budeš přistupovat v komunikaci sám k sobě, tím otevřenější bude i osoba naproti.

4) Nesouzení, nehodnocení

On je takový či makový, protože… Házení lidí do škatulek. Posuzování. Paušalizování. To všechno jsou naše vlastní překážky pro čistou komunikaci. “Je cikán a cikáni kradou.” Já sám jsem poznal spoustu cikánů, kteří jsou slušní. K čemu je mi pak taková škatulka?

Přistupuj ke každému člověku, jako by byl čistý. Udělej si na něj obrázek až na základě své zkušenosti s ním. Jinak si tvoříš svou zkušenost na základě svého hodnocení.

Petr Popek
Trenér, kouč, motivátor, marketingový specialista. Jeho snem a posláním je měnit lidem životy. "Žij svůj sen" je čím se sám řídí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *