Rozchod, musí vždy být?

V mém okolí je teď čím dál více rozvodů a rozchodů. Nevím, jestli s tím souvisí podzim. Mě samotného se taky rozchod nevyhnul a za můj život to nebyl jediný. Opravdu je vždy rozchod nevyhnutelný?

Když se podívám s odstupem na své vlastní vztahy, tak se můžu na nich poučit a najít tam nejčastější důvody, které k rozchodům vedly.

Nehovořím jazykem lásky partnera

O jazycích lásky jsem psal už v tomto článku. Jen zopakuji, že jich je 5:

  1. dotyk
  2. společně strávený čas/pozornost
  3. slova uznání
  4. skutky
  5. dary

V nejednom z mých vztahů jsme se s partnerkou míjeli v tom, jakým jazykem jsme spolu komunikovali. Já mluvil jazykem “pozornosti”, ona jazykem “darů” například. Uvědomil jsem si to až zpětně, kdy ona mě každou chvíli něčím obdarovávala a byla celá nesvá z toho, že se nedostatečně raduji. Já ji zahrnoval svou pozorností, ve které ona spatřovala mnohdy omezení své svobody.

Stana_Petr

Nedostatečná komunikace

Tohoto jsem si všiml u řady svých vztahů, jak už to bývá – zpětně. Já nedokázal vyjádřit své emoce. Všechno, co mě trápilo jsem komunikovat až v době, kdy jsem měl situaci za vyřešeno (většinou se jednalo o pracovní či osobní věci). Často se stávalo, že situace, které jedné ze stran z nějakého důvodu byly “proti srsti” se neřešily s tím, že se vyřeší “jindy”. Tím se jenom jejich řešení odsouvalo. Vše se pak kumulovalo až to při nějaké drobnosti vyústilo v neadekvátní reakci.

Nebo byly pro řešení či komunikaci používány nevhodné kanály. SMS, chat, email…
Nevýhoda těchto kanálů je, že nikdy nevím, v jakém rozpoložení zpráva osobu na druhé straně zastihla. Není zrovna na poradě, kdy nemůže zareagovat? Není zrovna v situaci, kdy řeší něco pro tuto chvíli naléhavějšího?

Překonávání komfortní zóny

Navíc díky tomu, že je předáván jenom text se ztrácí až 90 % informace, která by byla obsažena v osobním kontaktu. Jakto? Chybí tam tón řeči, kterým je text psán. Myslí to vážně nebo je to cynismus? V prostém textu kolikrát není možné vyčíst emoci tak, jako například z tváře, postoje, gest.

Navíc má formulace se může u čitatele spojit s jinou představou a jakékoliv vyjasňování po SMS či chatu kolikrát vede ještě k většímu zmatení. Kolikrát právě i vinou různého rozpoložení komunikujících. V telefonátu je možné ledasco vyčíst z hlasu. Na emoce projevené mimikou a gesty k tomu ještě dost chybí.

Chybějící komunikace navíc podporuje vytváření si domněnek o tom druhém, kdy každý žije v mlhavé představě o tom, jaký je ten druhý a zároveň jak on vnímá mě. Nezapomenu na docela dlouhý rozhovor s jednou ze svých partnerek, kdy jsem jí vysvětloval, proč spolu nemůžeme být. Během celého rozhovoru mi došlo, že většina těch věcí byly jenom moje představy o realitě na základě ehm.. vůbec ničeho ve finále. Jenže já už byl pro rozchod rozhodnutý a tenkrát mi bylo blbé to brát zpět.

U ohně

Kdo se někdy rozcházel, tak ví, že není zrovna jednoduché tento krok udělat a “logické důvody” způsobí jeho definitivu. Kolikrát je to podpořeno ještě tím, že o tom, že se rozejdu ví mé nejbližší okolí dlouho předem, než partner. Veřejný závazek pak těžko dovolí udělat krok zpět.

S komunikací souvisí právě i to, že když mě něco trápí a týká se to partnera, ne vždy je řešením, když to proberu s kamarádem/kamarádkou dřív než s partnerem. Ano, můžu pro tu chvíli dostat podporu. Kontraproduktivní bývají mnohdy “kamarádské rady”. Jakto? To, co říkám kamarádovi je většinou jenom můj příběh o tom, co se kolikrát děje. Pokud není osoba na druhé straně kouč, který se dobere podstaty, může mi říci jenom svůj příběh, spojený s podobnou situací. Což samozřejmě může vést k dalším příběhům.

Prostě pokud ti něco vadí na partnerovi, řeš to s ním. Nejen, že získáš jeho pohled na tvou situaci, který může být diametrálně odlišný od toho tvého. Můžeš si celou situaci vyjasnit a říci si do budoucna, jak celou situaci řešit, aby se něco podobného neopakovalo.

Nejednou se mi stalo, že díky nekomunikaci jsme s partnerkou žili v paralelních světech vedle sebe s falešnými představami o tom druhém.

Nevyjasnění si hodnot

Myslím tím životní hodnoty. Pro někoho to jsou rodina, přátelé, vztahy, pro jiného peníze, kariéra, materiální zabezpečení. To, že se o tom na začátku vztahu bavíte taky neznamená, že je v tom jasno. Každý se vyvíjí a roste (v tom lepším případě) a s tím se mohou měnit i hodnoty. Dříve jsem koukal na svůj osobní/kariérní růst.

Teď jsou to vztahy, časem třeba rodina. Pokud se o svých hodnotách otevřeně nebavíte, může se stát, že se v nich nevědomky rozejdete. Nebo je budete mít naopak stejné i přesto, že tomu bylo na začátku trochu jinak.

Štěstí

Žárlivost, závislost

Do nezištné lásky žárlivost nemůže patřit. Sám vím, že jsem měl dříve v minulosti tendence druhou osobu vlastnit nebo ona mě. S tím pak souvisely žárlivé scény, citové vydírání, kontroly… Není to nic příjemného a do zdravého vztahu to dle mého nepatří.

Sobectví

Tohle bylo pro mě docela bolestivé si připustit, že jednoduše myslím na sebe na úkor partnera. Ano, jít si za svými cíli, plnit si svá přání…. všechno je to super, pokud na své cestě nepošlapu toho druhého nebo jej jednoduše neignoruji.

Pokrytectví

Připustit si, že jsem se občas choval jako pokrytec bylo pro mě mnohdy ještě těžší, než že jsem sobec. Já můžu a ty ne. To není rovný vztah.

Jistě jsi pochopil, že tady píšu jenom o své zkušenosti a relativně běžných vztazích. Nikdy nebyla žádná z mých partnerech alkoholička, která by mě mlátila, utrácela nehorázné sumy ze společného rozpočtu, kradla nebo něco podobného. Na tyhle vztahy si myslím tato kritéria neplatí. Mé vyprávění by mohlo být mnohem delší. Nechám si více na další článek 🙂

Co ty? Opravdu sis s partnerem před tím, než ses definitivně rozhodl pro rozchod vyjasnil, jak si na tom vlastně vzájemně stojíte? Nerozcházíš se jenom na základě příběhů, které sis udělal k situacím, které fakticky vypadaly jinak? Komunikuješ s partnerem o všem, co si myslíš, že vašemu dalšímu soužití brání? A děláš to v době, kdy je to aktuální? Opravdu se vaše hodnoty natolik rozcházejí? Nežiješ náhodou ve svém vlastním světě?

Ještě jedna důležitá věc. Láska není zamilovanost. Zamilovanost je záležitost hormonů, láska je tvoje rozhodnutí. Prostě si řekneš, “tenhle je pro mě ten pravý, ta pravá”. Nečekáš na motýlky v břiše jako při prvním polibku. Neříkám, že tam nemohou být 🙂

Jen už se prostě přestaneš koukat po tom “princi” “princezně”, hledat, vybírat. Princ/princezna stojí před tebou řekni jí “Jsi můj princ/princezna, miluji tě.” Je to někdy těžké, já vím…

Petr Popek
Trenér, kouč, motivátor, marketingový specialista. Jeho snem a posláním je měnit lidem životy. "Žij svůj sen" je čím se sám řídí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *