Jak jsem vyhořel… (syndrom vyhoření)

„Už je to tady zas“, říkal jsem si, když jsem apaticky zíral na blikající kurzor monitoru po tom, co jsem kolegovi slíbil článek do jeho Nevšedníku. Měl jsem jasno v tom, odkud budu čerpat, připravené zdroje. Jasnou myšlenku i strukturu. Jen mě štval samotný pohled na počítač a začala se mě jímat apatie. Když jsem potom šel ven, abych si pročistil hlavu, tak jsem jen tupě zíral na lidi kolem. Vzpomínal si, jak to bylo tenkrát, když to přišlo poprvé. A hlavně jak z toho ven…

Syndrom vyhoření jsem zažil nejsilněji po své práci v Loterii Fortuna, kde jsem byl trenérem trenérů. Protože to byl startup, tak dělali všichni všechno, jak to potřebovala situace. Měl jsem na starosti tým trenérek, do toho spoluvytvářel českou verzi hry Loto a následně Zlatých 11 ve spolupráci s řeckým Intralotem.

Do toho ještě pomáhal marketingovému oddělení správně uchopit produkt pro trh, s právníky jej popsat, aby byla herní pravidla jasná a srozumitelná. S obchodníky jsem spolutvořil prodejní argumenty pro jeho zavedení do sítí prodejen tabáku v ČR. Tlumočil školení z angličtiny do češtiny, připravoval podklady pro školení na nové terminály, hry, losy. Abychom pokryli kapacity (a já zároveň ukázal trenérkám, že nejsem nějaký teoretik) jsem sám trénoval minimálně 1 školení týdně.

syndrom vyhoření

Později jsem dostal na starost ještě nasazení nových her do terénu, což znamenalo koordinovat 27 trenérek, připravit jim oblasti, ve kterých budou školit a zapracovat je na školení. Sám jsem dostal 53 míst v různých městech, které jsem měl osobně vyškolit. Během 14 dnů, spolu s předchozí agendou…

Práce mě obrovsky bavila, protože to byla pro mě jedna výzva za druhou. Ať už práce s jiným produktem, než na který jsem byl zvyklý, komunikace v angličtině nebo vyškolit 5-8 provozoven denně v různých městech. Překonávat sám sebe, čelit novým výzvám a bourat limity se mi stalo osudným.

Práce 16 hodin denně, bagetová strava, neustálé hašení krizových situací kolegů se podepsalo jak na mém zdraví, tak i na psychice. Nehledě na to, že partnerský vztah a ostatní vztahy šly taky do kytek. Svým způsobem jsem byl rád, že startup nevyšel a vedení začalo postupně od zhora snižovat stavy. Aby toho nebylo málo, tak následoval i rozchod, za což se nemůžu tehdejší partnerce divit, protože jsme byli spíš spolubydlící než partneři. Obojí se podepsalo i na mém sebevědomí.

Půl roku jsem nebyl schopen mluvit s lidmi. Každou osobu, která si se mnou chtěla povídat, jsem bral jako obtížný hmyz (s čímž se nedá ani školit, natož vést tým). Apatii střídala deprese. Nedokázal jsem nic dělat a zároveň se nenáviděl za to, že nic nedělám.

Stručný souhrn příznaků vyhoření:

  • Popudlivost, rozmrzelost
  • Nedůvěřivost
  • Neschopnost se radovat
  • Pocit viny, když dělám něco jiného než práci
  • Nervozita
  • Negativní až cynický postoj k vlastní práci i ke svému okolí
  • Poruchy soustředění
  • Posedlost prací
  • Chronická únava
  • Nespavost
  • Nevolnost
  • Ekzémy
  • Bolesti hlavy, zad
  • Oslabení imunitního systému

Jak z toho ven?

Naštěstí bylo léto a tak jsem trávil většinu času svou oblíbenou činností – relaxací na sluníčku. Četl jsem osobně rozvojové knihy, poslouchal nahrávky, koukal na videa. Díky tomu jsem znovu pomalu nacházel své staré já.

Přihlásil jsem se na kurz tance. Mí oblíbení lektoři měli tou dobou intenzivní taneční workshopy, takže jsem tančil téměř každý den několik hodin. Tanec a pohyb jsou energie, zároveň vylučované endorfiny udělaly své. S tanečníky jsem nemusel mluvit a tak mě jejich přítomnost tolik neobtěžovala. Zároveň jsem měl to, co mi chybělo nejvíce. Fyzický kontakt. Protože mi tanec ze začátku moc nešel, tak i další cíl či limit k překonání. Celkově to pro mě byla perfektní terapie. Více o tanci píši zde.

tanec

Tanec v metru

Brzy na to mě oslovil kamarád, že bych mu mohl pomoci. Dělat technickou podporu pro jeho email marketingový systém. Mé sebevědomí na tom bylo lépe a to, že budu někomu pomáhat, mě ještě více posílilo. Další spolupráce s Davidem Kiršem a jeho týmem je už na jiný článek…

Petrův návod na syndrom vyhoření:

  • Najdi si činnosti, které tě baví a věnuj se jim.
  • Nastav si cíle a mezníky klidně pro své koníčky, ať vidíš i jiný smysl své činnosti než činnost samotnou.
  • Buď mezi lidmi (klidně je jenom pozoruj).
  • Choď do přírody.
  • Dopřej si dovolenou, změň prostředí.
  • Dopřej svému tělu hýčkání (masáže, terapii).
  • Hýbej se a sportuj – nejlépe na čerstvém vzduchu.
  • Změn svou životosprávu.
  • Najdi si mentora, kouče, buddyho (někoho, kdo tě procesem provede).
  • Věnuj se osobnímu rozvoji (nahrávky, filmy, knihy…)

Jak nevyhořet?

Od doby, kdy jsem vyhořel mnohem více sleduji, signály svého děla. I přesto, že se pořád vrhám do řady akcí po hlavě a s nadšením, abych překonal další výzvu, se nenechávám tolik zahlcovat.

Pravidelně si dávám čas pro sebe. Tomu jsem věnoval zvláštní článek zde. Dbám o své tělo, stravu, spánek. Kniha 7 dní ke štěstí a úspěchu je dobrým zdrojem, jak se udržet.

Jakmile jsem začal pracovat v marketingu, trávil jsem spoustu času mezi čtyřmi stěnami svého bytu, kde jsem vymýšlel kampaně případně je tvořil. Samotná práce mě naplňovala, jen mi až časem mi došlo, jak začínají chybět lidi (fyzicky). Opět to vyřešil tanec.

zdravé jídlo

Stručně:

Jak jsem svou situaci ze začátku článku vyřešil já? Šest hodin jsem protančil na akci Tanec v Metru. Vynechal některé své naplánované aktivity a věnoval čas partnerce. Pořádně se vyspal, dobře se najedl a s chutí se pustil do tohoto článku.

Máš svou zkušenost se syndromem vyhoření? Jak mu předcházíš? Jak jej řešíš?

Petr Popek
Trenér, kouč, motivátor, marketingový specialista. Jeho snem a posláním je měnit lidem životy. "Žij svůj sen" je čím se sám řídí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *